Deník T.G. – Mongolsko Buchel 2007

 

Oficiální stránky projektu mongolsko na tomto odkazu.

 

…20. den, 17.6.07

 

Od rána hustě prší, pařeniště není nutno zalévat, zem je do 5 cm provlhčená. Byla napuštěna nádrž aby voda odstála pro pozdější povrchovou kapkovou závlahu, nádrž se napustí za 50-70 minut, při současném odběru na závlahy se tato doba zhruba zdvojnásobuje.

 

 

21. den, 18.6.07

Ráno jsme kapkově zavlažili všechny ramena, pak mi mongolové řekli, že je dnes Nádam, největší svátek roku, a že dnes probíhá v somoně Ulan Ul, takže nic dělat nebudou. Proto jsem naplněnou nádrž pustil na podmok a odjeli jsme do somonu na Nádam. Návrat byl po 3 hodině, vypuštěnou nádrž jsem opět doplnil, a dozavlažoval kapkovou závlahou co bylo oschlé. Podmok byl provlhčen kvalitně. Svařil jsem další rameno, hned za podmokové brambory. Pi instalaci byly samozřejmě problémy, odněkud se vzalo asi pět cizích mongolů, a někdo vykopl ze zásuvky prodlužku (na prodlužce není koncovka do zásuvky, jen dva odizolované dráty!) a pistole nehřála, proto byl jeden ze 7 spojů studený a protékal, musel jsem ho zlomit a předělat s horkou pistolí. Doplnila se voda v nádrži pro pozdější použití aby byla odstátá, a odzkoušela se nově instalovaná závlaha. Po cestě zpátky jsme navštívili Bandiho pole, již docela vzrostlé brambory v 5x5 čtvercích, a melouny pod fóliemi, již s pravými listy, a taky ve variantě s podmokem, jen s děložními listy. V jurtě jsme navštívili pracovníka pro bandiho, obsluhu závlah, a vypili spolu s bátary šálek slaného čaje vařeného z kostí ovce.

 

 

22. den, 19.6.07

 

Sestavení dalšího ramene kapkové povrchové závlahy za podmokovými bramborami. Mezitím zálivka všech povrchových ramen, zálivka pařeníků. Dále závlaha podmokem, a prokopání u podmokových okurků dvou kanálů kvůli hloubce, u podmokové mrkve spojení dvou podmokových ramen nakrátko, kvůli terénní nerovnosti, aby se voda dostala až dozadu. Vykopání podpovrchové závlahy, svaření podpovrchového ramene bez primárních ramínek, terén je v tom místě do kopce, a pak z kopce, mohlo by to ovlivnit kvalitu závlahy, možná bude dobré umístit počáteční rameno výše než zbytek, aby se eliminoval vliv terénních nerovností. Nově sestavené rameno bylo oseto koprem, ředkve maxi, ředkve černé, mrkev, místní pažitka a mrkev červená. Druhé a třetí rameno z pohledu vrtu si oseli Očirbátar (2.)a Boldbátar (3.), měli z z toho velkou radost, těší se, jak se budou srovnávat komu to lépe roste. Večer při návratu na jurtu návštěva Batcengelovy a Tzogovy polnosti, Bandiho totálně cigaretami vyuzeného přístřešku s půdorysem 2x2,5m, a také Bandiho kiosku s cigaretami a sladkostmi. U políčka se vyskytla i podivná delegace, kterou provázel Bandi, prý jsou z Ulánbátaru, jeden řekl že je soukromník, a druhá řekla že je z institutu, čeho, jsem se nedověděl. Všechno okoukávali, a fotili mobilem, zakázat jsem jim to nemohl, další dva neříkali nic, jen hleděli. Po půlhodině odešli, já si dělal svou práci.

 

 

 

23. den, 20.6.07

 

Zavlažení včera sestaveného ramene závlahy, zalití podmokové mrkve i rašících podmokových okurků konvičkou, závlaha všemi povrchovými rameny, puštění podmoku, sestavení dalšího povrchového ramínka. Dorazil Banzrač a dovezl 6x18m hadice uvnitř pogumované, s kvalitními spojkami a proudnicí, takže podmoková závlaha již nebude ubírat povrchové kapkové závlaze na tlaku. Odpoledne odzkoušení hadice na podmok, zalití pařenišť a závlaha povrchovou závlahou. Všechny záhony jsou udržovány ve vlhkém stavu. O vodu se dělíme opět s vojáky, tři hektary brambor jim nestačí, jdou ještě dál. My máme vodu od 8 do 12, a pak od 16 do 20, oni zbytek. Na závlahy a udržení nádrže v plném stavu při současném počtu ramen (5) to stačí, otázka je, zdali to bude stačit i jak budeme potřebovat vodu i v dalších dvou nádržích na polovině našeho pozemku. Holt jim vodu v případě potřeby nedáme.

 

 

24. den, 21.6.07

 

Ráno jsme dávali dohromady šest klubek hadic včetně hubic a protikusů, mezitím probíhalo zavlažování postupně všemi rameny kapkové závlahy, a vojáci opět dělali problémy s vodou, nicméně nádrž se z poloviny povedlo aby se voda odstála na odpolední závlahu. Proběhlo i zalití pařenišť, některé melouny mají již dva pravé listy a nevejdou se do pet lahví, proto jsou osvobozeny a petky dány na jiné malé rostlinky. Odpoledne po zavlažení podmokem a prolití záhonů s podmokovou mrkví a okurky jsme sestavili všech 6 kusů hadice, a ze 2­­/3 jsme napustili jednu ze dvou nárží v polovině našeho pozemku (nazývejme ji nádrž číslo 2), jako železná zásoba vody, kdyby např. nešla elektrika, jak se to dnes stalo na půl hodiny, a taky jako zdroj vlažné vody na umývání popř. praní, protože v jurtě je jen omezené množství 50 l vody. Při režimu napuštěné hlavní nádrže, se dá provést kvalitní podmok s napuštěním prve okurkové části, a po přehrazení i mrkvové části, a naplnit ze 2­­/3 nádrž č. 2. a stejně tak i doplnit hlavní nádrž. 4 hodiny na to stačí, samozřejmě se z hlavní nádrže bere voda pro kapkovou závlahu, a po odebrání asi pětiny z hlavní nádrže se zapne doplňování a nádrž se pomalu naplňuje. Jak přibudou další ramena kapkové závlahy, zřejmě se doby plnění prodlouží, otázka zůstává, vojáci situaci samozřejmě jen zhoršují. Večer proběhlo zalití pařeníků a svaření ramene pro bezproblémové plnění nádrží 2 a 3. Batcengel se hned z rána opil a byl loudit vodku, tak jsem ho odbyl stakanem, odpoledne se zase opil Očir, ale během hodiny se z toho vyspal a pak se opět zapojil do práce. Boldbátar má něco s ramenem, a jel k doktorovi. Zítra by měli opět nastoupit v plné polní.

 

 

 

 

 

24. den, 22.6.07

 

Ráno probíhalo zavlažování postupně všemi rameny kapkové závlahy což zabere necelé 4 hodiny, mezitím a před obědem i zalití pařenišť. Sestavili jsme další úplnou větev kapkové závlahy, odzkoušeli, tj. vyplavili všechen písek a sestavili do roviny. Odpoledne jsme opět zavlažovali, včetně podmoku. Okurky lezou velice solidně, většina je již venku a razí jim pravý list. Pařeniště zakryté netkanou textilií prosperuje asi nejlépe, cuketám se daří velice dobře a melounům také. Kedlubny v přehnojené půdě nelezou. Jen ve vyplaveném pařeništi se jim daří lépe. Vojáci, konkrétně Baska, velmi naléhal na půjčení našich hadic, slíbil jakoukoliv pomoc vojáků, když bude potřeba, tak jsem mu je na noc půjčil, ale dobrý pocit z toho nemám. Přivolal si k sobě dokonce i nějakou vysokou šarži, která dorazila bůhví odkud. Ostatně v noci je nepotřebujeme, a podmokem zaléváme pomocí hadic až odpoledne. Nutno dodat, že tak jako každý den, přišlo se podívat spousta lidí, jak vojáků, tak i cizích, které jsem nikdy neviděl ani nevím odkud se vzali, tak i těch co chodí již pravidelně, třeba Batzengel, nebo Togo, a další, jejichž jména neznám, a ani jsem je nikdy neslyšel. Očir i Bold zase pracují, což jim svědčí, dokonce nosí i Luďkovy gumáky. Vojáci jako každodenně i dnes chodili v pravidelných intervalech pro pitnou vodu do desetilitrových várnic, jakoby věděli kdy odpoledne chodím, už číhali u dveří abych pustil vodu. Ale s tím se člověk rychle a snadno sžije.

 

 

25. den, so 23.6.07

 

Ráno přijeli Karel a Radim, a těsně potom se porouchal Uaz, prodřel či jinak se přerušil kabel od startéru, a auto nestartovalo, ale během dvou hodin se to šikovným mongolům podařilo opravit a my po nakoupení zásob a doplnění paliva dojeli v pohodě do Buchelu. Nutno možná dodat, že z uazu někdo za týden vysosal celou nádrž benzínu, protože nebyla zamčená, a mě jak jsem jel pro kluky došel asi 5km před ulan ul benzin, tak jsem šel asi 4km pěšky, a pak mě svezla mongolská rodina směrem k mému uazu, kde jsem našel kanystr a hadici, a načepovali mi benzín do kanystru, já ho nalil do nádrže, a dojel pro kluky na nádraží, a pak podstoupili peripetie u benzínky. Chlapci se ubytovali, já jsem dopoledne zkontroloval závlahy zdali Očir a Boldátar splnili úkoly, což se jim kupodivu podařilo. Odpoledne jsme zavlažili všechna ramena, i podmokem a zalili pařeníky, opravil jsem jedno rameno špatně otočené povrchovky, a jedno špatně svařené rameno 40-30, dírky nebyly v zákrytu. Zavlažili jsme plochu pro zítřejší rozšíření podpovrchovou, aby mohli očir s boldem kopat víc do hloubky, zavlažili jsme i jedno nevyužité rameno povrchovky, aby se do něj zítra mohli vsadit některé již vzrostlé rostlinky z pařenišť. Kluci zalopatovali okurky a mrkev, která vzchází jak podmokem tak povrchovkou. Na rameni co sel boldbátar již raší po dvou dnech ředkvička, což ho velmi potěšilo, na rozdíl od očirbátara, který osel mrkev a ještě si pár dnů počká. Vojáci zatím s vodou nedělají problémy, mají zavlaženo, zbytek si dělají cisternou. Večer po cestě k jurtě jsme všichni navštívili bandiho a batcengelovu polnost, kde jsme byli tázáni na výživu superfosfátem, draslíkem, co dělat pro brambory aby rychle lezly, co proti hmyzu, co proti jakým plevelům, a jak se jaký plevel u nás jmenuje. Bandi nám ukazoval svoje výpěstky, dýně, melouny, brambory a pokusně i rajčata. Batzengel nás zval k sobě do jurty na posezení, já však odmítl, s tím že kluci dojeli, a chtějí večer klid. Opět zapředl hovor na kalašnikova a střelbu na vlky a holuby, co jim žerou semena do půdy vsazená. Jinak nám vypadla v jurtě elektrika, nakonec to bylo tím, že se v domečku uškvařila zásuvka, která měla studený kontakt, ale očir pohotově přeizoloval kabely, což bychom zvládli sami stejně dobře, a za odměnu dostal cigaretové papírky, co kluci dovezli, on nám na oplátku dal ještě mongolské placky pečené v oleji na pánvi. Myslím, že co se týká zapojení se do běžného života místní komunity, tak jsme úkol splnili na víc jak 100%. Asi bude i zajímavé uskladnění a zpracování zemědělských produktů, nicméně o předmětu který učím, bych něco vědět měl :-) Jen musí Vilém sehnat zavařovačky, víčka a zavařovací kastrol, teploměr se veze v kontejneru.

 

 

 

St. 5.9.

Ráno jsem dojel (T.G.) do Ulaan Ull, kde mě čekal Pasca, šli jsme společně k Očirovi, který ještě spal, po krátké snídani kdy jsem okusil naše ředkve a něčí meloun jsme spali na zemi do příjezdu Viléma, s tím jsme pak všichni jeli na Buchel. Po vybalení jsme šli na pole, kde se vše zelenalo, což byl odlišný pohled než v době mého odjezdu. Většina rostlin prosperuje, udělal jsem si plán zavařování jednotlivých plodin. Je sklizen hrášek, část je už plně zralá, část bude zavařena v zelené zralosti, část se sní ještě za syrova. Zbytek rostlin byl umístěn na kompost. Potom jsme jeli nakoupit věci na zavařování, jednalo se o misky a kbelíky, velký kovový kastrol jsme nesehnali, ale Paska nám ho půjčil, nicméně v sušárně se dá také zavařovat, jen je potřeba to zkusit, asi ty časy by měly být o něco delší, protože vzduch není takové styčné médium jako voda, vyzkoušíme, a uvidíme. Taky jsem pořídil zásoby na 14 dnů, protože tu nebude auto a do somonu se nedostanu. Bandimu jsme odvezli do somonu i ženu, pak jsme se měli zastavit na konzultace, ale byl docela ožralej, takže konzultace nakonec nebyly. Batzengel jel do Ulanbaataru prodat vagon melounů, to zase bude veselo, a bude zrychtovanej jak zákon káže :-) Chlapcům jsem podaroval fotky, měli velkou radost, i z cigaret Petra a balících papírků, stejně jako ze šňupacího tabáku. Kromě zmíněného hrášku byl nasazen kbelík kvašáků, a v kbelíku čekají okurky na další zavařování, stejně jako časem i kukuřička, a kopr, kterého je hrozivé mnžství, ale jak znám kopr, nebude ho po spaření více jak tři skeničky, navíc se chystám udělat koprovku, a domácí kynuté houskové knedlíky s vajíčkem, takže kopr se zužitkuje, v čerstvém stavu ho půjde dost do okurků a kvašáků.   

 

Čt. 6.9

Ráno jsme na 8h vstali, a pomalu se nachystali na odebírání neporušených půdních vzorků, kteréžto jsme odebrali na podpovrchových bramborách, povrchových bramborách, podmokových okurkách, povrchových okurkách, podpovrchových okurkách, podmokové cibuli, povrchové cizrně a povrchové mrkvi. Vzorky jsem povážil, a nainstaloval do Jiřího klíčidel s vodou, další postup dle návodu. Pak jsem umyl deset sedmičkových sklenic, připravil nálev na okurky, ty očistil, a poté co Očir dovezl kopr tak naložil do sedmi sklenic, do jedné sklenice na zkoušku na kolečka nakrájené kedlubny s česnekem, a dvě sklenice zeleného hrachu. Protože se mi nechtělo vařit vodu na plotýnkovém vařiči ve 30 litrovém hrnci, vše jsem naskládal do sušárny na 100°C a nechal hodinu sterilovat. Některý další den, rozjedem s Očirem pícku na trus a zkusíme to udělat v ní, foto pak bude použito pro případnou prezentaci pro místní, kteří se o zpracování zajímají. Vilém odjíždí na deset dní pryč, tak tu na ty mongoly budu sám. Večer jsem vyměnil baterky na meteostanici, a protože jsem nikde nenašel kabel na propojení, tak nestáhnul data do počítače.

 

 

Pá. 7.9

Ráno jsme se kolem osmé vydali s Očirem na pole, posbírat všechny velké kedlubny, a okurky co narostly. Zavlažilo se dle plánu, plus jsem zalil konví melouny v pařeništi, tykve a okurky. Mezitím se objevil Batzengel, přišel mě uvítat, šel jsem s ním odečíst vlhkost na vyrribi a taky mi dal meloun, začínám jich být přejezený. Potom jsme odvezli úrodu na jurtu, kde jsem všem včetně bolda a batzengela zadal práci, čistit, škrábat, loupat a strouhat. Umyl jsem čtrnáct posledních sklenic, deset se zavařily okurky, a tři jsou zelí z kedlubů ve sladkokyselé marinádě, vše sterilováno v sušárně při 100°C. Nese se zpráva, že přijede gipelma s novináři, tak uvidíme. Nevím, co budu dělat s okurkama, ředkvičkami a kedlubovým zelím, protože nejsou sklenice, 40 sklenic slíbil očir dovézt zítra ze somonu, uvidíme. Ovčáky co byly založeny se vyvíjejí dobře, jen se bojím nevhodné nádoby kvůli velkému přístupu vzduchu, aby neprobíhalo spíše hnití než mléčné anaerobní kvašení, nicméně uvidíme. Přes den se teploty pohybují jako u nás v parném létě, lítá spousta much i kousavých, ale dá se to se zavřením obou očí snést. K obědu jsem chlapcům (na domku se povalují další dva, plus naši dva, batzengel a manžel gipelmy h-batar, jemuž jsem dal krycí název jouda) udělal mísu okurkového salátu, údajně jim chutnal, nevím, nikde jsem ho kydnutý neviděl, snad ho snědli a neodnesli v igelitce na kadibudku nebo nezahrabali do duny vedle baráku. Kolem páté jsme se vypravili na políčko, já odebírt nějaké vzorky rostlin a půdy, očir s boldem zavlažovat podle plánu, nikam nespěchají, vše hezky pomalu, na cigaretku je čas, na šňupeček, na zápas s vojáky, na povídání si, prostě mongolská pohoda, nikam nespěchaje. Jak se ukázalo a jak jsem předpokládal, gipelma ani pořádně nevěděla kde máme políčko, stěží tam dorazila za pomoci dvou dalších lidí, včetně učitelky ruštiny z místní školy, kterážto jako tlumočnice nepronesla jediného slova, raději si poslali pro Batzengela aby tlumočil. Další uaz plný novinářů dorazil za chvíli, měli snad půlmetrové teleskopy na svých zrcadlovkách, fotili a fotili museli jsme jim hrát divadlo, postvili nás s očirem a boldem mezi záhony, a prej si nás vyfotí v akci. Vzal jsem do ruky nějakou rostlinu, aby to nevypadalo blbě, pak chtěli abychom jeli na teře jakože přijíždíme, tak se nás pět nasáčkovalo na valníček a jeli jsme jako dobytčátka vstříc novinářským teleskopům a jejich kratochvíli. Tato šaráda, při níž se kolem vrtu a v jeho okolí usádlilo asi dvacet lidí, trvala něco přes hodinu, pak že se přesunou ke mně do jurty, a tam se pdívají na zavařené plodiny. Tak jsme se přesunuli, vyskládal jsem asi dvacet lahví hrachu, zelí, okurků na stůl, a oni si zase fotili, pak nějaké vzorky rostlin a tak, tolik lidí jsem ani nemyslel že se do jurty vejde, navíc naší přeplněné věcmi! Nicméně nakonec odjeli, to si ještě gipelma vymyslela že chce bedýnku brambor a cibule jako dárek, tak jsem jí vykopal jeden záhon na podmoku, asi 8kg do bedny, a pár cibulí i s natí, prej pod maso. Ještě si k tomu chce vzít zítra jak údajně doveze těch očirem slibovaných 40 sklenic, 3 láhve okurků, tak uvidíme.  Od  vojáků jsem dostal meloun.

 

 

So. 8.9.

Po snídani kolem osmé přišel očir že chce něco dělat, což je tu jev víceméně vzácný, nejspíš mu učaroval novinářský zájem o sklínky se zavařeninami, tak prve omyl okurky a pak strouhal kedlubny na kedlubnové zelí, kterého bude tak deset lahví celkem, což je asi 30 porcí přílohového zelí. Pakliže se nezalíbí gipelmě a nevezme si ho, což se může stát. Přes den jsou teploty kolem 30°C, v noci myslím klesnou i na 5-8°C, je dost zima. Nos mám zase plný suchého co létá vzduchem. Mongolové to řeší neustálým frkáním kolem sebe. Jinak vojáci seli semínka melounů prakticky pře mým odjezdem, což je něco přes dva měsíce, a už pomalu sklízejí, i když třítýdenní náskok u bandiho a batzengela je markantní, dělá asi 10 cm v průměru. Sbírám jejich semínka, tak jak to dělají oni sami na další rok. Naše odrůdy jsou pro tento kraj nevhodné, i když opomeneme inhibici hnojem v pařeništi, kde máme melounů asi šest o velikosti 17cm. Jedny melouny jsou z číny, druhé mongolské. Žádné moření, nic, jen vsazení do půdy. To je možná i důvod jejich masového požeru čičikangarou. Ve středu je v somonu jarmark. Byl jsem vyzván, že mám prezentovat naši polnost s výrobky a výpěstky. Nevím, v jakém stylu to bude, zdali mám vzít i misky a vidličky na ochutnávku, nebo jen stolek a pár sklenic, nebo rovnou i čerstvé produkty, jako ředkvičky svázané do kytiček, pár zbylých nezdřevnatělých kedluben, nebo i čínské zelí, nebo jestli z toho něco do sklenic neudělat, např. s pyrosulfitem nějaký salát, což samozřejmě není problém, jen nevím, jak to tam bude probíhat. Zdali něco ve stylu trhu na zelňáku… Musím se zeptat batzengela, za kolik mám prodávat zavařeniny, v delguru byly myslím něco kolem 1500-2000, tak nevím. Jinak okurky zavařuji asi po 5-9 sklenicích, na víc mi nestačí hrnec na přípravu nálevu. Kedlubové zelí se vaří dobře dvě hodiny, asi to láká mouchy, sladký zápach sulfidů, především dimethylsulfidu, a dalších zajímavých aromatických sloučenin. Much je tu požehnaně, venku, na poli, v jurtě, asi jak nefouká, nemají svázaná křídla a rojí se, onehdy jsem dvě přistihl, jak se mi kopulovali na noze, ohavnost. Zrána jezdí hodně náklaďáků, a není vidět ani na 100metrů, jak je zvířený prach, kropí to kolem osmdesátky, a v prachu za nimi je vidět jejich vlastní stín! Očir po jedné z prací na zelenině vzal do ruky Reflex, a v něm byl horoskop. Ptal jsem se kdy se narodil, a on to asi nepochopil, ukázal jsem mu v pasu moje narození, ukázal na sebe, a on jakože to chápe, tak jsem mu ukázal na horoskop s daty narození, on asi dvě minuty hledal své narození, a nemohl je najít. Myslel jsem, že jeho narození není vůbec v našem kalendáři, a on ho pak nakonec našel, tak je to váha :-) A prej mu nic nepůjde od ruky, tak jsem zvědav… Právě mi kluci sdělili, že je gipelma na cestě pro svou bedýnku s výslužkou, tak jsem zvědav, co na to bude říkat :-) No, líbilo se jí to, bezesporu, navíc přivezla slibovaných 40 sklenic, sice jsou špinavé tak, že bych do nich doma nedal ani štětku od barvy, snad to půjde umýt, v těchto polních podmínkách. Všichni chtějí najednou zavařovat, bandi chodí a drží se za hlavu že chce jeho žena návod a nedá jí to spát,  tak jsem ho dal i paskovi, a ten ho přepsal do mongolštiny, takže ho můžu ukázat i místním nevládnoucím ruštinou, samozřejmě si originál nechal, ale to je fuk. Ještě mi nabídl že mi dá červenou řepu, a že si jí půlku zavařím, a půlku dám jemu, to je zase obchod :-) Myslím, že po návratu domů se nebudu na zavařeninu moct ani podívat. Jinak očir s oldem si natahali podlážky do domečku, a udělali si čtyři luxusní palandy, takže se tam teď scházívá různá komunita a polehávají na palandách, a čtou si nebo kouří nebo vaří, jí a spí. Ráno to z nich občas táhne, ale nic co by nezvládli. Před chvílí tu byla batzengelova matka s bandim, chtěli návod jak se zavařuje, tak jsem jim předal paskovu verzi, i když jsem to musel stejně ještě jednou vyložit, s batzengelovým překladem, a navíc ve 4h přijde se osobně podívat jak budu zakládat kukuřičky a nejspíš i ředkvičky, ať je na jarmarku co ukazovat, a nebo vlastně prodávat? Nějaké složité návody by tu nejspíš neuspěly, proto jsem to zjednodušil jak nejvíc jde, žádná benzoová ani sorban, prostě jen kyselá inhibice při 85°C a basta, s trochou koření a fytoncidy z česneku, stejně nic víc neznají, nad hořčicí tu pět lidí bádalo co to je, stejně nevěděli. Gipelma odjíždí kamsi do kláštera nebo co, je tu už přes dvě hodiny, asi v domečku pořádají menší žranici, je odtamtud slyšet křik a smích, a před chvíli mi přinesli kostičky s bramborem, na pejsku :-) Po odjezdu Gipelmy jsme s očirem natrhali čerstvé malé kukuřičky, i když některé byly už přerostlé, přesto měkké, a jeden a půl řádku zbylých ředkviček. Dovezl jsem to spolu s vodou terou na jurtu, a začal pomalu zpracovávat. Za chvíli vešla do dveří pohledná dívčina, a ani nic neřekla, jen se na mě letmo podívala a hned šla k zavařeninám na zemi. Jen jsem česky řekl: „čau Kotě“, vešel její tatík a strejc, no celá patčulunova rodinka, která se za chvíli rozšířila o další dva dědy nebo co, a pak přišel nakonec i jouda a boldbatra. Mezitím přišla i matka batzengela, no rusky neuměl nikdo ani slovo. Začali řešit nálev, koncentraci octa, kterej má 70% a stříknout tu někomu do oka tak s pánem bohem, a tak, inu zželelo se mi jich, a tak jsem jim před očima uchystal nálev jak se sluší a patří, a když se ohříval, začal jsem dělat kukuřičky, ředkve jsem dočistil než došlo Kotě, a tak se mi batcengelova matka a Kotě vnutili že mi pomůžou, no vnutili se beze slov, taky jsem nic neříkal, a tak jsme začistili bednu kukuřiček, nacpali do sklínek, ty jsem naštěstí umyl už po obědě když tu ještě oxidovala gipelma, a čekali jsme v družném hovoru jemuž jsem nerozuměl, než se uvaří nálev. Pak jsem ho rozlil do sklínek, všichni mě pozorovali jako bych lil roztavený zlato. Pak jsem utáhl víčka, a nacpal vše do sušárny, pač rozdělávat venku oheň v kotlíku a topit hovnama se mi tedy nechtělo, s tím ať si hrajou doma každý ze zde přítomných, i když jak podotknuli, každý má doma vařič a kastrol :-) Patčulun s Kotě a strejcem zůstali, a ukecali mě na flašku hrachu, zelí a okurků a ředkviček, hrách jsem prodat nechtěl, ale nakonec za 8000 to bylo jejich. Musím promyslet ceny na jarmark, asi trochu přisadím, a když to nikdo nebude chtít, snížím, a když ani tak ne, však se to narok sní. Tím tento hektický den snad skončil, a neuchystá nám další překvapení. Hlavně že mám přeložený univerzální návod na okurky, cpu ho i do ředkví, kukuřic, jen upravím cukr a ocet, sůl nechávám na univerzálních 3%, mongolům to chutná, na znamení vztyčeného palce, jen jejich nálevy jsou poměrně ostré, nicméně tu nemám ani jednu feferonku, a pepř i nové koření dochází, a hořčice taky, hlavně že jí mám v garáži celý pytel!!!! Ale hlavní je surovina, kraviny kolem se dají obejít. Večer přinesl patčulun meloun.    

 

 

Ne. 9.9.

Ráno jsme vyrazili s terou na políčko, posbíraly se okurky, a třetina kopra, přičemž z kopru se zavařilo pět lahví, a květů zůstal celý kbelík, ten zřejmě půjde na trh, včetně sušeného, toho je asi 150g.  Dnes došly sklenice, odpoledne se zavařilo asi 25 lahví okurků a kedlubového zelí, jurta začíná být plná zavařených sklenic, protější prázdná postel je jich plná. Odpoledne si chtěl paska něco odvézt terou, říkám mu že jestli nalije benzínu, není problém, za chvíli se jeho kumpán zjevil s petkou benzínu, jen doufám, že to není náš benzín z našeho kanystru :-) a pak jak se vrátil, donesl další meloun. Ten mi ale sebral batzengel, že ho potřebuje teď hned někomu dát, ale že donese větší, sladší. Takže se celý den umývaly sklenice, víčka, z nichž každé páté je špatné, okurky, kopr, a do večera se zavařovalo. Mezitím jsem ještě provedl odsávání jiřího půdních vzorků. Večer se na domku pilo, a bylo dost hlučno, a to až do dvou do rána, když mi po páté klepali na dveře a něco v opilosti camrali mongolsky, už jsem neotevřel. Až  před půlnocí začal boldbatra bečet, že má hlad a mluvil cosi o mase, tak jsem ho nechal z mražáku vynést kus masa, ale významně jsem klepal na hodinky že to bylo naposledy, a že příště si bude muset ulovit vrabce, tak uvidíme. 

 

 

 

 

Po. 10.9.

Těžké vstávání, moc jsem se nevyspal, do dvou řvali mongolové, a od kuropění se rojili mouchy a sedali mi na xicht a vlasy, a pak se  jemném písku vedle jurty vzhlídlo hejno vrabců, které číňani očividně nestačí požírat, a začali se popelit  a dělat při svých potyčkách kravál, což mi taky nad ránem ke spánku nepřidalo. Z postele se po probdělém ránu vylezl kolem deváté, no jako když mě praští pytlem po hlavě. Očir jel do somonu za ženou a dětma, a hlavně – dovézt láhve a víčka, jinak to budu vážně kompostovat, denně je 8-10 kilo okurků, a to ještě čeká kukuřice na zpracování, nejspíš ji natrhám i do somonu na jarmark, stejně jako okurky, ředkve a kedlubny, jestli nebudu stíhat to zpracovávat. Brambory prej půjdou nahoru s cenou, že nemáme prodávat dřív jak v listopadu, no říkal jsem batzengelovi, že to tu nejspíš nikdo nebude, a očir by ty prachy stejně propil, onehdy mě vzal očir přátelsky za ramena, a říkal si pro sebe, jací to jsme správní mužici, no táhlo to z něj, jak jinak. Ze dvou melounů jsem poctivě vydloubal semínka, je to odrůda Strachánskaja, kterou tu mají skoro všichni, prej mají ještě jakousi kanadskou, což mi přijde divné, a čínskou, ale s tou jen experimentují, zatím je nasušených semen kolem dvou set, což snad na rok bude stačit, protože ty naše malolisté odrůdy se sem očividně nehodí, co nám vyrostlo za měsíc, jim za 14 dnů, za týden se prý chystají všechny melouny zlikvidovat a poslat je vlakem do Ulánbátaru kde je zpeněží. Paska tu obchází a pořád cosi vymejšlí, jakože za řepu okurky, a podobný obchody, pořád spekuluje, myslím se z něho taky klube pěknej hajzl, musím na něj přitlačit, a jeho pitomý nabídky neposlouchat, natož s nimi souhlasit. Vilém se má nějak za týden vrátit i s kolegou, ten semnou pojede asi letadlem zpátky. Prej nějakej postarší pán co v letadle blinká. Dneska jsem si udělal na oběd koprovku s knedlíkama, po týdnu první normální a plnohodnotný jídlo. A na večeři je zase meloun. Je skoro tma, a očir se nějak se sklínkami nevrací, doufám že se přihrne ožralej ve tři ráno a bude bušit na dveře kvůli sklínkám, jako bych je ve tři ráno hned naplnil a zavařil. Bold pozavlažoval, jinak šel od vrtu pryč a nechal napouštět nádrž, a opět, tak jako jedno za dva dny se samozalilo pařeniště č. 1, kde jsou nakládačky, ale zatím jsou malinké. Pak sesbíral okurky, umyl je a opláchl pár zbylých sklenic, leč bez víček, takže pokud očir nedorazí, zbydou okurky na zítřek, a to je potřeba hodně toho udělat, protože ve st. jedem do somonu na trh, chtěl bych do bedny kukuřiček, taky mrkev do svazků, ředkve do svazků, všechny zbylé kedlubny, a snad i čínské zelí nesvazkovat, co bude vypadat dobře, snad to lidi budou kupovat. Něco cibule, bedýnku brambor,  snad i okurků co se přes den nezavaří a nezpracujou, a samozřejmě zavařeniny. Otázka je kolik, nejspíš vezmu dvě plné bedýnky, do jedné se vejde asi 20 lahví, vezmu od všeho. Batcengel slíbil, že pokud nebude flek, donese stolek z domu, což je fajn, dvě židličky vezmu z jurty. Ještě pak zítra zvečera musí napsat cedulky s cenami. Taky nabalit sušené kopry po 5 gramech do novin, nebo si nejlépe udělat kornoutky a balit to až před očima zákazníka, holt jako babka na jarmarku. Taky by se měl vzít čerstvý kopr do kýble, a kanystr s vodou. Uříznu i fólie, netkané i igelitu, aby náš stolek vypadal exkluzivně a mohli jsme všechno patřičně vystavit a doufám i prodat. Ještě se sklidila další třetina kopru, třetina tedy zůstává na další použití, sklizenou část jsem všechnu usušil, lodyhy čekají v kýblu s vodou ve vrtu na prodání či rozdání, páč je toho opravdu moře, v domku vedle jurty je pugét že se tam nedá skoro projít, a to jsem podaroval i batzengelovu matku, která si mim jiné dnes přišla pro nálev, páč se ji nechtělo ho vařit doma, nebo se spíše necítila a tak jsem jí ho uvařil, ještě jednou vysvětlil (mám pocit, že neumějí násobit dvěma nebo třema, a že se bojí ochutnat při přípravě!) a ukázal, vařil a dal do jejich sklenic do kýblu, ve kterém si to odnesla domů. S batzengelem musím nepřekládat do mongolštiny  další návody, např. je zaujaly kvašáky, akorát po zavařen je mate, že jsou kalné, no to je schválně jim říkám, ale jim se to stejně nezdálo :-) 

Jinak plán je zrušit odzadu závlahy, prve na melounech, pak na zelí a kedlubech, ty už jsou mimo, pač se z nich nic nesklidí, kukuřice se občas zalije hadicí. Brambory už defakto vodu nepotřebujou, cibule je na podmoku, a ta trocha co je s okurkami a mrkví na povrchové závlaze se taky zalije hadicí, mým úkolem je prostě všechno sbalit a zlikvidovat, vykopat a zvážit bramory, zelený nacpat do kompostu, kam zítra musíme dát fólii aby se kompost hezky zapařoval a nevysušoval. Cizrna ani sója nedojdou, cizrna bude snad poživatelná v zelené zralosti, takže se sklidí a zavaří coby zelená, nebo se sní přímo, nebo se sklidí do kompostu. Místo sóje by byla vhodnější fazole, protože sója je tu na nic, s tvrdou zralou nikdo nic dělat nebude, kdežto fazole se dají zpracovat jak zelené, tak i zralé, a hlavně je znají, nebudou se toho bát. Napadá mě – jestli příští rok toho všeho bude víc, tak doufám že jen brambor a melounů, ne drobné zeleniny, protože ta bere skoro všechen čas na zpracování, a pro jednoho člověka je toho až příliš, a očir s boldem moc zastání neposkytnou, váha všech rozhodnutí je stejně na člověku co tu je, a ten všechno sám neuhlídá, a při větším rozsahu „zahrádky“ se zelenina zpracovávat nestačí, tzn. v rozsahu v jakém to je, to jde i v jednom člověku, s tím, že o brambory a melouny se postará jednorázově, a to při sklizni, popř. domluvě transportu a prodeji. Je potřeba sehnat sklenice, nebo je poslat od nás, protože s víčky a čistotou sklenic je to tragédie, a při místním dostatku teplé vody a práci tady s ní v lavórech a mísách je zavařování opravdu snem každé hospodyňky :-)       

 

 

Ut. 11.9.

Ráno bylo vstávání na pohodu, v předvečer začal fučet silný vítr od východu, nebe bylo plné zlověstných mraků, tak jsem zakryl deklík jurty, a bylo i poznání tepleji, a vyzabíjené mouchy se již nerojili a další do tepla a bezvětří jurty nenalétávaly. Ráno fučel vítr, bylo to dokonce na bundu a dlouhé kalhoty, ale v poledne jak jsme přišli z pole jsem to shodil, bylo zase kolem 30. Připravili jsme bednu brambor 15kg, 14 svazků po pěti kusech cibulí, půl bedny kukuřiček, půl bedny svazků ředkviček, a zbytek kedlubů, s jímkou asi deseti to tam zůstaly, a čtvrt bedny žlutých a červených ředkviček. Dále povezem sušený kopr, čerstvý kopr, a zavařené plodiny, od všeho něco, vyrobil jsem i ceny na cedulky, s očirem a jeho ženou jsme probrali co kolik stojí a za kolik to mám asi prodat, aby to nebylo moc ani málo. Odpoledne se umývaly láhve, víčka, a zavařovala se červená řepa, a okurky ze včerejška, ty z dneška vezmem do somonu na trh, protože nejsou sklínky a aspoň uvidíme co na to lidi, stejně jsem v očekávání co to bude za akci, ten jarmark, kdyžtak povezeme všechno zpátky :-) Dneska tu byl elektrikář, nacenil elektriku na 71000 a nějaký drobný, ale zaplatit to prej máme zítra v bance, zase o zábavu postaráno, navíc semnou jede boldbatra, takže další přítěžek na krku, je dost pasivní, i když ho občas cosi osvítí. Jinak jsem dnes pral, sušili a vážili se jiřího vzorky, zítra je očir umyje od hlíny a po lehkém přesušení misky s víčky naposledy zvážím, další sondy snad už nebudou v takovém rozsahu, 80 vzorku je opravdu docela dost. Večer slavil očir narozeniny, jeho žena pro něj udělala slavnostní večeři, že prej si nedávají dárky, ale že se celý den obskakují, to je dárek. Byli jsme tam jen já, očir a jeho žena, pak přišli i další tři mongolové, jeden z nich spal kolem poledne vybulený ve dveřích domečku naprosto namol, a večer byl zase ok a připraven pít. Lehce jsme popili, pokonverzovali, a před půlnocí šli na kutě.

 

 

St. 12.9.

Ráno pro nás přijel nákladní krytý uaz, ve kterém byla už bandiho manželka, a nějací další dva mongolové, s plnými pytli melounů, takže na naše bedýnky už moc místa nezbylo, ale nakonec se tam všecho vešlo, batcengel se na poslední chvíli taky nasomroval, takže jsme jeli jako v dobytčáku sedíc na pytlích melounů. Hned jak jsme dojeli na jarmark, tak mi došlo, že to bude spíš jakási přehlídka než klasický trh či jarmark. Na betonovém place vedle ředitelství somonu bylo asi 10 stolů s cedulkami vystavujících, naše samozřejmě nikde. Očir neváhal, a při rozsahu našeho sortimentu (tři bedny zavařenin, a další tři čerstvé zeleniny) spojil tři stoly dohromady, vyskládali jsme bedny z uazu, a hned se kolem nás seběhli lidé, a ptali se kolik co stojí. Ještě jsem ani nevybalil základní věci,  už se šustilo penšzmi, někdo mě však taktně upozornil, že prve bude přehlídka a až pak prodávání. Takže jsem stěží, obklopen asi padesátkou lidí, vybalil co bylo třeba, a začala přehlídka, spočívající v řečnění somondargy jakožto zástupce okresu, pak řečnění zástupce kraje, mezitím kulturní vložka v podání zpěvu pětileté holčičky v bizardích šatech, a pak jako hřeb zpívala ředitelka chozájstva v kraji, kterou nejspíš nevybírají podle profesních kvalit, ale podle toho jak umí zpívat. Pak jednotliví hlavouni, mezi nimiž byl i zástupce vojska, náš známý generál, obcházeli těch našich pět stanovišť, první byla bandiho žena, která prodávala i můj kopr kterého jsem ji v dobrém rozmaru kytici věnoval, a okurky dle mého receptu, pak byl zástupce společnosti erdene, potom my, rozdělal jsem jim sklínku okurek do misky, libovali si nad vyvážeností sladkokyselé chuti a podivovali se hořčicí, dokonce vypili i šťávu z misek. Jak odešli, nastalo pravé peklo, všichni vytáhli z kapes igelitky a sáčky, a začali rvát věci z beden do nich, dokonce i slíbené okurky a brambory byly rozebrány, nikdy jsem neviděl něco tak vybílit. Co zbylo tak pár flašek okurků a zelí, něco mrkve a ředkve, a sušeného kopru, pač ho bylo od začátku příliš, tak na hektolitr koprovky. Lidi chodili, já jim s očirem vážil nákupy, bral peníze, během minuty jsem se naučil je identifikovat podle barvy, komě totálního shonu šlo vše jako po drátkách. Za hodinu nebylo co prodávat a lidi se vypařili, zůstalo tam jen našich 5 stolů, a sem tam nějaký zoufalec. Hned po začátku se přibelhal jakýsi očirův strýc nebo co, s flaškou vodky v ruce, značně opitý, no nerozbil nám tu vodku pod nohama, samozřejmě rozbil, tak jsme šlapali celou dobu v kaluži vodky a střepech. Majitelka delguru si nasmlouvala pravidelný odběr okurek a brambor, a brambory si chtěli odvézt další dva lidé, po pytlu, takže podmoková varianta je defakto slíbená a prodaná, pakliže se obchod uskuteční. Také kukuřičky šly velmi na odbyt, a lidi se po nich ptali, a cibule i s natí svázaná do kytiček po 5 byla v kurzu. Nakonec se vydělalo 70550,- a v delguru dalších 25000,- za zavařeniny co nám prodají v čase, což je myslím slušné, v soutěži chazájstva vyhrála ovšem bandiho manželka, která měla čtvrtinový sortiment co my, pokud ovšem může vyhrát zahraniční člověk. Neřešil jsem to, i když takový diplom v mongolštině v rámečku… možná později :-) Po jarmarku se odkudsi objevil knystr s kumisem, kysaným kobylím mlékem, muselo tam být kyseliny mléčné aspoň 5 procent, nikdy mi nic tak nestáhlo chuťové pohárky. Po ochutnávce kumisu jsem šel s oirem zaplatit do banky elektriku, což proběhlo nad moje očekávání v pohodě. Pak se šlo do světlezelené restaurace na jídlo, plněné kuličky beraním masem a salát z rajčat a okurků s majonézou. Po cestě zpátky, se udělalo očirovi špatně, měl křeče v břiše, a asi půl hodiny se trápil za dunou, na jurtě jsem mu dal 60 kapek algifenu, a do půl hodiny jsem ho viděl s vodkou na domku, holt křeče ustoupili, ale v návodu k algifenu psali nekombinovat s alkoholem, tak nevím. Snad to přežije. Chvíli potom, co jsme dojeli, kolem šesté večer, se seběhly rozředěné mraky, a začalo poměrně hustě pršet.

 

 

Čt. 13.9.

Kolem čtvrté ráno mě vzbudila voda kapající mi na záda. Nějak mi došlo, že bubnování na jurtu nebude dělat opilý očir po algifenu, ale vytrvalý a hustý déšť, přece jenom – je tu podzim. Udělal jsem patřičné úpravy, a ulehl zpátky do zvlhlého spacáku, v jurtě plnící se podivnou vůní připomínající mokrou, zapařenou zemovou hadru, nebo zvlhlého nemytého psa. Tento pach ráno maximálně zesílil, i když kolem jedné hodiny po poledni přestalo pršet, na pohled zvenku vypadá jurta jako mokrá homole šedého, tajícího sněhu. Mám čas si aspoň utřídit věci, myšlenky, a dělat věci na které nebylo celých deset dní čas, chlapci se v počtu asi deseti lidí dívají na nějaké kino, protože tam mají přehrávač dvd a malinkou televizi, asi je přeplácíme J nebo co… Všude na zemi v jurtě jsou vidět ohavně zbarvené čůrky vody, která stéká z plstě po dřevěném opletu jurty, snad se brzy vyčasí, a všechno se zase oděje do suchého mongolského vzduchu. Počítám, že dnešek bude ve znamení odpočinku a klidu. Večer se posbírají okurky, salátovky se nebudou hodit ani na zavaření, budou přerostlé, inu salátovky. Zajímavé je, že i salátovka je dobrá zavařená, s plnohodnotnou texturou a chutí. Jinak došly i sklenice i víčka, očir slíbil něco sehnat, ale zatím jen jednotlivé kusy, patnáct lahví na jeden sběr okurků to není. Dneska bude u očira zase něco velkého, berou z mražáku gigantický kus masa, nejspíš posvícení J. Přemýšlím o založení stánku u jurty, je tu docela masívní provoz, náklaďáky i osobáky, hodit na bedýnky něco cibule, brambor, kukuřic, pár zavařenin… Uvidíme. Celá zem je mokrá, vlhkost se horentně odpařuje, viditelnost tak 300m, pomalu začíná k večeru vycházet slunce a vysušuje zem, i jurty. Večer sbíráme okurky, je jich 6 kg.

 

 

Pá. 14.9.

Ráno jsme se vydali na pole slíbit závazek, a doručit do somonu pytel brambor, nějakou cibuli popřípadě okurky. Sklidili jsme 9 hrůbků podmokových brambor, což dalo 65 kilo povětšině gigantických brambor, často požraných ponravami z hnoje, který jsme přidávali přímo k bulvě. Nutno dodat, že většinou se nacházel u bulev v nezměněné podobě, dalo by se s ním bez nadsázky přímo topit, pro tento způsob výživy by bylo lepší brambory zalévat ředěným prokvašeným hnojem. Odněkud se vzal gipelmy manžel alias jouda s uazem gipelmy, a odvezl brambory do delguru. Další borec odvezl do dalšího delguru dvacet kytic cibule po 10kusech, za tisíc tg jeden. Uvidíme, zdali tugriky někdy uvidíme. Pak jsme zlikvidovali povrchové závlahy na kedlubech, melounech, bramborách a hrachu, tzn. že funkční je pouze závlaha na kopru a cizrně, a samozřejmě podpovrchovka. Melouny jsem protřídil, na ty co snad dojdou, a na ty co nedojdou, okurky a zbylé melouny se tedy budou zalévat gardenou ze zeleného bidonu, chlapci aspoň mají pestřejší práci než je otočit kohoutem a hulit cigára. Zabere jim to hezky zvečera čas, který by věnovali zevlování. Na pařeniště jsem natáhl celtu, začlo se krásně zapařovat a bylo zvečera cítit příjemným pachem, dávajícím předtuchu kvalitního kompostu. Kolem třetí přijel Vilém, jen na otočku, přes noc a zítra zase kamsi do gobi dělat průzkum na vrty. Bylo to fajn shledání, krásně jsem se vykecal česky, tolik vět najednou jsem ze sebe ještě nevysypal :-) Probrali jsme vše potřebné, obhlédli políčka, mezitím ještě stačila přijít Kotě s Pomidoržem, a řešili jsme tu ředění octa, nálevy a tak, a nakonec jsem dostal meloun, a za to jsem jim navážil cukr a sůl. Večer proběhl v klidném tempu zavlažování podmoku na okurkách a cibuli, a hadicí okurky na bývalé povrchové závlaze. Již bez měření spotřeby, políčko je ve stavu ukončování. Jurta pomalu vysychá, na severní straně je vlhká, na jižní už ok. Jen pro pořádek, proč jsem zrušil závlahy – nemá cenu spát vodu na záhonek 4x4 metry v případě okurků, a na pět melounů které možná dojdou, to zvládnou chlapci konví, popř. gardenou. Včera jsem pustil očirovi úryvek z nějaké komedie o tu mám na cd, no smál se jako malé děcko. Dneska ve chvílích volna hledí zase na televizi, navíc mu přijela rodinka, tak tu jsou všichni i s dcerkou a dvouma klukama, starší dcerka hlídá doma malého caparta.

 

 

 

So. 15.9.

Ráno jsme kolem osmé vstali, s očirem a boldabtrou jsme zavařovali 10 sklenic okurků, které se za dva dny nashromáždili, opakovali si kompletní postup od začátku do konce, od umytí sklenic, po naložení sklenic, uvaření a přípravu nálevu, až po sterilaci. Přece jen po odjezdu tu budou chlapci hospodařit sami, a okurky budou růst dál, tak ať to všechno neskončí v krásně hnijícím kompostovišti. 24.9. má být velký jarmark v sainshandu, protože tu již nebudu, uchystám chlapcům na jarmark o něco větší výslužku, co se vejde do uazu, pytel brambor, a další speciality. Prodej zatím probíhá v delguru, prej jsou brambory za 600 drahé, a na jarmarku byly zase laciné, tak nevím, asi si myslí, že jim to dám zadarmo. Nadbytek okurků půjde do bedýnek a do delguru, protože nejsou sklínky, a očirova aktivita je sehnat je minimální. Prostě patová situace. Batzengel se při dnešní cestě do somonu zase sprášil, a tam to stihl ještě jednou, teď obchází kolem jurty a otravuje mě i viléma že chce vodku, nicméně jediné co tu mám, je dva litry kumisu, a asi půl deci slivovice co zbyla po karlovi, na ni chuť stejně nemám, ale batcengelovi ji stejně nedám. Našel se kabel od meteostanice, takže zkusím stáhnout data, uvidíme co to dá. Jinak meteostanici sbalím taky, a defakto všechno ostatní, co se poveze pryč.  

 

 

Ne. 16.9.

Ráno začalo tříhodinovou procházkou kolem celého buchelu, já a očir, šli jsme s bedýnkou a vybavením odebírat jiřího neporušené vzorky, a po cestě se k nám přidávali postupně další lidi, taky očirovy děti a další děti, již dávno mě tato skutečnost nechává naprosto klidným, i to, že se na domku sjíždí všelijaká společnost, pokud mi nelezou do jurty, ať se tam třeba svatí na hlavu :-) Převážení a zpracování všech 50 vzorků zabralo dobrou hodinu, a jen co jsem odložil příbor od nedlního koňského guláše který jsem den předtím uvařil, přihnal se batcengel, ať okamžitě jedu s ním do jurty, že mě chtějí rodiče vidět. Tak jsem šel, čekal mě tam meloun a druhý chod oběda, no přejedl jsem se. Pak jsme šli sklidit veškeré podmokové brambory, bylo jich 96 kilo, něco si vzal očir s manželkou na vaření, zbytek bude po doschnutí, které probíhá v suchém mongolském vzduchu velmi rychle, napytlován. Zítra má údajně přijít ráno prachová bouře, tv. Shooro, říkal jsem jim, že to nevypadá, jde sice fornta, dle mraků, ale na opačnou stranu, uvidíme, zítra chci sklidit půlku brambor na povrchové závlaze, čas kvapí, a nic nechci ponechávat náhodě, např. že přijde prachovka a nebude se dva dny dát nic dělat. Ještě je toho mnoho udělat, i práce na počítači, nejsíš to tu všechno nestihnu, aspoň prezentaci pro místní aby přeložila onk, tak tu musím udělat, mezi tím vším sklízením a zpracováním produkce. Pro jednoho je to tu opravdu masakr. Aspoň že mám kumis, když ne pivo ani nic jiného. Vodku jsem předhodil při příležitosti očirových narozenin, to byl jediný den, kdy jsem večer trochu popil, jinak je to tu jak u suchánků :-( Po sklizni přišel paska, že chce naučit zavařovat, takže to máme už 9 lidí, co byli proškoleni na zavařování. To není špatné skóre. Kolem sedmé se velice rychle setmí, a přijde ochlazení, ráno je hodně k nule. Škoda, že se data z meteostanice nepodařilo dostat, zkusím to ještě zítra. Do středy bych rád políčko vyčistil, ať s tím má vilém k orbě minimální práci. Dostal jsem opět meloun, mám tu teď čtyři, tak jen abych to snědl.

 

 

 

Po. 17.9.

Fronta opravdu šla. Kolem sedmé ráno byla zima jako v ruské pohádce, a během chvilky začalo hustě pršet. Déšť trval do poledne, tuto dobu jsem využil k práci na prezentaci o zavařování pro místní lidi, a pracoval s daty závlah. Kolem poledne jsme vyrazili sklízet brambory na povrchové závlaze, vypadaly velice dobře. Ke konci přijelo a pšišlo zase asi 12 lidí, mezi nimi i policajt z imigračního a koupil si 60 kg brambor po 500tg. Boldbatar stejně jako včera ani dnes nepřišel, pohraničáři mají svátek, přikládám to tomu. Navíc nás při sklizni rušili opilí vojáci, Očir je zmlátil lopatou a bylo. Kolem páté jsme dorazili, a já ještě dělal na datech pro závlahy, mezitím mě pozvali na oběd, klasická směs brambor se skopovým, malé vařené smotané placky a žebírko, k tomu čaj. Během podvečera vylezlo slunce, a vysušilo opět provlhlou jurtu, po setmění přišla opět slušná zima, musel jsem nechat zapnutou sušárnu aby se tu dalo přebývat. Ještě je před námi příliš mnoho práce, pro jednoho člověka je to tu opravdu nápor. Ale po sklizení 260kg brambor, z nichž skoro každá prošla mýma rukama, které z ní sejmuly zbytky hlíny, záda nebolí a ani nic nenasvědčuje, že by měla. Paska půjčil své vojáky Patčulunovi, a peníze jdou do kapsy jemu, tak jsem mu do očí řekl, že je vypočítavej šmejd, vyčetl jsem mu všechna příkoří a jeho vypočítavost, a on jen tím svým přihlouple prasečím zrakem na mě mrkal a smál se, tak jsme se pak všichni zasmáli a byla pohoda. Slíbil mi dovézt ze somonu sklenice, tak snad se dnes na svátek pohraničářů moc nezrušil.

 

 

Út. 18.9.

Rána jsou již opravdu studená, je fajn, že při sterilaci se jurta odpadním teplem ze sušárny příjemně vyhřeje. Ráno, než se očir dal do kupy, jsem přeťukal všechna data ze závlah do excelu, takže je to komplet. Pak jsme šli sklidit zbytek brambor, jak čínských na bodové závlaze, tak i naše na podpovrchovce, to byla trošku bída, taky neměly čas narůst. Boldbatar je od neděle nezvěstný, nikdo nic o něm neví, jen v mongolských rozmluvách místních občas zaslechnu to jméno, jinak nic. Zrušili jsme i zbytek závlah, a celý hlavní řád, zůstala jen podpovrchovka. Taky cizrna a sója se zlikvidovala, založilo se další kompostoviště. Zvečera bylo opět školení na zavařování, tentokrát opět paska a jeho červená řepa. Kolem desáté večer jsme ještě stačili prodat mongolům co projížděli pytel brambor.

 

 

 

St. 19.9.

Ráno zavařování mrkve a okurků na jarmark, odpoledne odsávání Jiřího půdních vzorků, pak odběr vzorků půdy na poli, třídění věcí ve vrtu, jejich odvoz na domek, kontrola dle seznamu, příprava věcí na transport. Večer nás na poli navštívila uazem majitelka Delftu naproti železničářům, ta jak jsme ji nechali prodávat naše brambory, cibuli a zavařeniny, odvezla si 2 pytle brambor a 4 kila okurků, peníze budou výpalným jak se tam zastavíme. Očir, paska a jouda se večer učili zavařovat, už jim to celkem jde a jsou samostatní, i v ředění octa, což je pokrok. Těším se na zítřek, jak to tu zabalím, protože na jednoho člověka je to tu opravdu náročné až příliš, nehledě na to, že budu mít v báglu skoro samé vzorky. Zapojil jsem se v ruštině do jejich mongolského hovoru, pochopil jsem o čem se baví, což mě potěšilo. Večer proběhlo také loučení s políčkem, s místem jako takovým, a nějak se mi přitom zamžili oči… Asi mi budou chybět, hlavně očir, vypočítavý paska, opilý batcengel, huhlající a smějící se bandi, tajemné Kotě, nemluvící patčulun, čimidorž s věčnými brýlemi na nose, tázavě se dívající boldbatar, jeho jsem už propustil protože se 5 dní neukázal, blbnoucí vojáci… Holt člověku to tu přiroste k srdci, za ty dva měsíce co jsem tu celkem byl, vždyť je to šestina roku!! 

 

 

Čt. 20.9.

Ráno práce na Jiřího vzorcích, dotřiďování věcí k odvozu, kompletace svázaných ramen připravených k odvozu. Příjezd Viléma, ve večerních hodinách odjezd na vlak.