Deník T.G. – Mongolsko Buchel 2008

 

Oficiální stránky projektu mongolsko na tomto odkazu.

 

23.srpen – sobota

Příjezd do UBT, po krátké pauze nákupy a shánění vah, zařízení jurty pro chladné dny a zavařování.

 

24.srpen – neděle

Celý den se nakupují věci k zavařování plus výbava jurty a domku, jako kamna, hrnce apod.

 

25.srpen - pondělí

Od 9h cesta UAZem na jih, pře město Čoir, pouští až do Sainshandu. Odlítnutý plech od kola přesekl benzínový filtr u nádrží a auto přestalo jet. Po nalezení závady jsme místo provizorně zalepili páskou a dojelo asi 8km do nejbližší osady kde jsme to zalepili methakrylátovou pryskyřicí. V Sainshandu nocleh.

 

26.srpen – úterý Kolem 9h příjezd do buchelu. Vynošení věcí z auta, koupě cihel na postavení kamen. Laborace nad hnojivy – 4 druhy byly v kontejneru, s 5 se operuje v dokumentech o hnojení, 4 vizuální druhy ve stejných baleních jsou na paletách. Melouny jsou malé, potřeba přihnojení. Nákup v somonu, koupě berana pro Batčuluna, jel s námi v UAZu a všechno posral. S gipelmou domluveny cihly na skleník. Podrobné prozkoumání stav rostlin. Večeře u batčuluna, laborace nad cenou sterilovaných okurků, cena asi 750 i s dopravou do somonu, prodej za 1500. 

 

27.srpen - středa

Přestavba vnitřku domku, beden, pytlů s věcmi, vyrobeny stoly po obvodu dvou zdí. Chybí sůl, je málo nádob na celý zavařovací proces, odmočením sklenic počínaje, a setřením země od láku který mongolové po sobě prakticky lijí, konče. Chlapci pomalým tempem sbírají celý den okurky. Je jich 150kg. Očir večer provedl vyzdívku kamen cihlami a usadil je do zdi. Večer proběhla i zálivka podmoků okurek. Zavařili jsme 32 sklenic. Išige se naučil zavařovat. Vilém odjel na týden pryč.

 

28.srpen - čtvrtek

Ráno mytí okurků, sklenic, sterilace 15 sklenic okurků ze včerejška. Sklidilo se 5 kg řepy, je nakrájena a zavařena. Zavařilo se 54 sklenic okurků a 7 sklenic řepy. Zelený bidon s hnojem je nahnojen do podmoků a naloženy do něho sklenice na odmočení. Večer sběr zelených fazolí pro zítřejší zavařování.

 

29.srpen – pátek

V noci poměrně dost pršelo. Ráno jsme sklidili jedno okno mrkve 2,5kg a ředkviček 3kg, vše zavařeno. Zavařily se taky skoro všechny menší okurky z 27.července. Zbytek velkých okurků 60kg byl někým (??) transportován do Sainshandu kde se prodají. Peníze nám budou dovezeny (??). Banzrač a gipelma si předali vrt, asi hodinu pak rokovali v domečku nad skleníkem. Kolem 10 hodině jak jsme sklidili mrkev a ředkve začalo vydatně pršet. Dle povrchu ešusu a výšky vody v něm spadlo asi 12mm, v poměrně nárazových vlnách. Do domku masivně teče, jak přes strop, tak voda stékající ze střechy stéká po zdech, a v místech kde jsou okna mezerami přímo do domku. Všude jsou louže, písek, hnědé fleky a skvrny. V takovýchto podmínkách dělat sterilované, upozorňuji ještě jednou s t e r i l o v a n é  konzervy bude asi problém. Nicméně máme jich už asi 180. Děda myl sklenice z bidonu, umyl jich asi 12. A to jsem jich tam chtěl večer dát další aspoň stovku na odmočení. Zvečera přestalo pršet, fouká silný severozápadní vítr, samozřejmě ledový. V UBT či severněji prý už sněžilo. Vážím melouny kvůli přírůstkům. Všichni se těší na marmeládu z melounů, ale jestli bude z našich nevím, nevím…

 

30.srpen - sobota

Fouká silný severní ledový vítr. Je dost vtíravá zima. Nemáme čím topit, kamna jsou v domku i v jurtě, stejně ale není co do nich. Všichni říkají že je ta zima pro úrodu špatná. Mají zřejmě vyvinutý geniální smysl pro souvislosti. Jestli se už neoteplí, a to alespoň na 14 dnů dost intenzivně, můžeme to celé zaorat jak to je, krom ředkviček, pár řep, hrachů a mrkví není nic dozrálé. Alespoň bude vydatné zelené hnojivo na další rok. Zavařil se zbytek okurků z předešlého dne. Venku se bez rukavic nedá nic dělat, zima leze za nehty. Jdou opět tmavofialově černé  mraky, copak asi přinesou? Všechny zásuvky jedou na jednu fázi, přívodní drát ke krabici mívá kolem 70°C, zajímalo by mě kde je ta hranice, kdy se vzrůstající teplotou klesne odpor natolik, že stoupající proud něco upeče? Protože tu nejsou jističe ani pojistky, naposledy to bylo nejspíš čerpadlo, kdy ze tří fází, kdy na každé je 240V, bylo na některé vzhledem k úbytku napětí počítám tak 160V a mezi ní a vedlejší tak trojnásobný proud. Očekávám to každým dnem… Mongolští elektrikáři jsou prostě tupý hovada… Očir kdesi sehnal suchá hovna, tak zkoušíme kamna v domku, trošku to čadí, a výhřevnost taky nic moc, spíše to jen tak doutná a občas vzplane, kastrol s padesáti litry vody o teplotě 12°C se ohřál za celý den tak na 70°C, asi budeme sterilovat postaru v sušárně, ale ta nejspíš nevydrží navěky, Očir vyrobil ke kamnům i krbové nářadí. Sklidili jsme 10 kg červené řepy, která byla zavařena. Chlapci v mezičase umývají sklenice, jichž jsme naplnili už druhý bidon. Zvečera začal opět foukat západní vítr, který přinesl teplo, slunce na chvíli taky vylezlo. Navštívil nás Paška, zemědělec odvedle, opsali jsme mu s Očirem recept na okurky, byla provedena přednáška na téma „Co jste chtěli vědět o ředění octa a báli jste se zeptat.“ Hromada zavařených sklenic v koutě je už opravdu do očí bijící, návštěvníci domečku jsou z toho trošičku paf, inu 200 je 200 :-) Vytvořil jsem konečně etikety na zavařeniny, teď je ještě přeložit do mongolštiny… Zvečera přijel i manžel gipelmy, chtěl šňupací tabák, tak jsem mu dal jednu krabičku. Večer přišel Batzengel, šlo se k nim na pole, melouny mají některé větší jak my, ale zbytek je podobný našemu, prý to dojde, bude li svítit slunce, tak jsem to všechno nafotil.

 

Na etiketu: název konzervy, složení, měsíc a rok výroby, trvanlivost, hmotnost okurek, hmotnost celého obsahu, název výrobce, pokec o původu suroviny…

 

 

31.srpen – neděle

Očir s dědou sbírali okurky, Chišige hnojil okurky něčím amonným, 16 kg na plochu asi 30x30m, rovnoměrně rozsypával kolem rostlin. Dopoledne jsem udělal asi 11 sklenic melounových džemů, u našich to má zatím ohlas, uvidíme co na to širší veřejnost. Taky jsem udělal rukáv melounového želé. Odpoledne jsme zavařili 25 sklenic posbíraných okurků jichž je asi 100 kg, Očir mi musí dát přesný soupis kolik kde bylo. Svítí slunce, lehce fouká západní vítr, na slunci asi 35°C. Sbírání okurků zabere s pauzami skoro celý den.

 

 

1.září – pondělí

Zavařujeme okurky do sklenic co chlapci umyli. Sušárna i plotýnky jedou prakticky nepřetržitě. Dopoledne se zavařila i zelená fazolka, asi 8 sklenic. Pak dorazil Batčulun s Bolor a učil jsem ji dělat melounovou marmeládu a želé. Želé se na poprvé nevyvedlo, chtěl sem šetřit, a tak jsem použil český pektin ve dvojnásobném množství, ale želatina je želatina. Nicméně se pak vše povedlo. Bolor se chtěla projí, tak jsem ji vzal ke kukuřici, romanticky jsem ji jednu oloupal, a beze slov jsme každý jednu ukusovali, občas se na něco zeptala, já ji samozřejmě nerozuměl, nicméně nonverbálně jsme si pokecali docela slušně, taková romantika po deseti dnech v pustině přijde vhod, příště ji vezmu mezi melouny. Očir veze 60 kg okurků vojenským kargem GAZ do somonu, taky se staví za ženou si užít, už se na to těší, říkal :-) Hlavně aby prodal okurky. V sainshandu se jich prodalo asi 28 kilo. Není to moc, ale mohlo se prodat všechno, zřejmě bude potřeba podchytit logistickou a odběratelskou síť. Dovézt 60 kg na jedno místo kde chodí dvacet lidí za den není ta správná cesta. Nadějně vypadá odbyt v UBT, do škol a nemocnic, chtějí několik set kilo. Za týden mají skoro půl tuny. Melouny se spravily, přírůstky jsou tak 130 g za den, když je teplo. Uvidíme, snad si pochutnám i na našich. Stejně už skoro došla želatina, těch 20 sklenic bude stačit, jako ukázka. Ještě se udělá zbytek z pektinu, asi dalších 20-30 sklenic. Očir sebral 3 kg fazolek. Občas někdo přijede, hlavně večer a v noci, a chce otevřít domek a ukázat zavařeniny, většinou si i něco koupí, myslím že ceny máme dole, i vojáci k nám občas zajdou. Urbánek přes rok zdražil na 2000, my máme ty stejný za 1500, ironie je, že v jeho skle a s jeho víčky J

 

2.září – úterý

Zavařujeme okurky z poslední sklizně, nicméně došly víčka. Máme posledních asi 20 sklenic spíše malého tvaru pro marmelády a nějaké specialitky jako nakládané cibulky nebo česnek, ale jinak jsme do velkých skončili. Než budou víčka. Od Batčuluna jsou objednané asi 200 ks víček po 200 tugrech, uvidíme, aby nám ty okurky ve fóliích neshnily, 5 dnů vydrží bez ztráty konzistence ve fólii, což bez fólie jsou po jednom dnu už rozměklé. Bandiová se přišla podívat, donesla dva malé melouny, asi dvě hodiny jsme trávili nad recepty jak starými, tak těmi novými. Zaujala ji hlavně marmeláda z melounů, už doma jsem si myslel že to bude hit :-) Bandiová (Enchtuja) chtěla povodit po poli a ukázat kde co roste. Pobavila mě jak svou hůlkou, o kterou se při chůzi opírá, píchala do okurků a odhrnovala listy, jestli tam nějakýho okurka nenajde :-) Chlapci umyli všechny sklínky co byly, včetně víček, máme asi 150 čistých sklenic bez víček. Přišla i Bolor pro sklenice se ztuhlou marmeládou a pro želé. Odpoledne přijel Vilém, večer jsme šli na berana k Batčulunovi. Pozítří jede zase pryč. Z Bandiové melounů jsem udělal asi 8 sklenic pektinové marmelády. 

 

3.září – středa

Zavařil jsem posledních 18 sklenic okurků, ke kterým byly víčka. Byla to série delux, s mrkví, cibulí a česnekem a nadstandardní dávkou kopru, i nálev by speciálně vymazlený, prostě okurky jen pro nejlepší zákazníky, nebo pro nás :-) Po dvanácté jsem šel k Bandimu, kam mě včera pozvala jeho žena. Z očekávaného oběde sešlo, dostal jsem jen zmrzlý tvaroh s cukrem a čokoládičku. Enchtuja chtěla probral nějaké recepty, pak mě vodila jako Batzengel dva dny předtím po zahradě a ukazovala kde co roste. Rajčata sbírají malá zelená. Asi se někdo přiotráví solaninem. Očir má nemocné dítě, jede s ním zítra do Sainshandu k doktorovi, tak má volno, na cestu si vzal asi sedm lahví okurků a řepy, taky jednu bedýnku a pět litrů benzínu. Za tři dny by se měl vrátit. Dokončil jsem pracovní rozpis v domečku včetně řádu, a novou knihu receptů pro letošek. Vilém ji už překládá. V noci asi 30 minut lehce pršelo, dopoledne přišla poměrně silná přeháňka, nateklo stropem i okny do domečku. Počítal jsem zběžně kolik máme zavařených lahví, je jich asi 350. Tolik bylo sklenic s funkčními víčky. Večer jsem se vydal hledat virriby, protože Očir je pryč, tak jsem jeho funkci převzal. Našel jsem všechny. Děda třídil rozbité bloky, ty dobré skládal bokem, Chišige zaléval okurky na podmoku 1 a pak uklidil domeček po dešti. Večer nás navštívil Batčulun, že by zase pozvání na žranici? Jsem v polovině pobytu, za dva týdny odjíždím směr UBT a pak hurá sladký domove.

 

 

4.září – čtvrtek

Dopoledne jsem dělal pektinovou marmeládu z melounu co mi dala Enchtuja. Skoro celý den silně pršelo, do domku napršelo kýbl vody. Asi patnáct docela vydatných bouřek včetně blesků. Prakticky došly sklenice, je jich posledních asi 20. Ráno přijely vlakem víčka, 200ks. Ve čtyř bednách tu pod fólií stárnou okurky, pak je asi přesypu na kompost, protože bez auta se odtud nikam nedostanou, a zavařit je není do čeho. V noci byla hvězdná noc bez mraků. Vilém na týden odjel.

 

5.září – pátek

Do desíti pršelo, pak svítilo slunce s mráčky ze Simpsonů. Chlapci sbírali okurky. Je jich zase sklizeno 183 kg. Nevím, co s tím budu dělat. Pokud se to někam neodveze, bude s nima konec. Není je do čeho zavařit, ani kam zavést, a já se tu s nikým nedomluvím, a Očir tu bude až zítra. Zavařil jsem okurky do posledních 22 sklenic. Byl tu Batčulun, vzal si bedýnku okurků, i Bandi, ten jen tak šmejdil a ptal se na marmeládu. Vypral jsem, ale nejsou kolíčky, loni byly. Je zima a fouká silný západní vítr. Odpoledne přijel Batčulun a přivezl asi 40 sklenic na sterilaci, naše trouba dostane zabrat :-) Večer se tu zastavil Tzogo s batzengelem a dalšími dvěma, mě prý přivítat. Nic nemám, nic jsem jim nenabídl, stejně to z nich táhlo.

 

6.září – sobota

Chlapci sbírali hrách, a pak ho loupali. Kdesi kolem Bandiho byla zabíjačka prasete, odpoledne bylo všude po lidech vymeteno. Jen večer přijela rodina od dědy a koupili si za 12500 zavařenin. Taky se stavila paní z adry, že přijde zítra a budu ji učit marmeládu z melounu, ten si donese vlastní. Paskovi jsme zavařili asi 20 zavařenin jeho okurků a do jeho sklenic, mezi nimi i naše dvě sklenice hrachu. Vyryla se bílá řepa, asi deset kusů cca 2kg, povařeno s cukrem na kompot, stejně jako asi 150g sesbírané rebarbory, kvůli prezentaci, zítra z toho zkusím udělat lívanec, zase kvůli prezentaci. Ale musím někde sehnat mlíko, když už vejce mít nebudu, páč v somonu mají jen natvrdo. Dnes bylo teplo, bezvětří, bez mráčku.

 

7.září – neděle

Chlapci odplevelovali naše políčko. S agronomkou adry jsem dělal marmeládu z melounu. Půdní vzorky jsme odebrali na 6 místech naší polnosti. Přijel Očir. Hrál jsem si s terou, úspěšně se podařilo veškeré nářadí co k ní máme zprovoznit, z čehož měl velkou radost Očir, vše jsme vyzkoušeli, hlavně vyorávač brambor, ten bude senzační! Přijel maník, a nakoupil dvě bedny zavařenin za 50000. Taky rodina dědy si přes něj koupila asi 7 sklenic. 150 kg okurků bylo autem posláno do Sainshandu na trh, uvidíme, alespoň jsem se těch okurek zbavil, jímá mě čirá hrůza jen se podívám na ty 3000m co chlapci nasadili :-o Batčulun si přijel pro svůj košík vysterilovaných sklenic. Dojel i Jouda, jen tak pozevlovat, odvezl Očira a Chišigeho do somonu, ráno ve 4:20 vyzvednou sklenice co poslala Onk. Beztak koupí lahvičku a budou ladit formu, jak je znám, zapijou, že tera funguje s veškerým nářadím. Hluk a aktivita myší přerostla v únosnou mez, podsypal jsem pod lino a kolem jurty vevnitř lanirat, snad se to utiší.

 

 

 

 

8.září - pondělí

Ráno dojely vlakem sklenice, tak se hned začaly umývat, prát okurky, vařit nálevy, a všech 35 kg okurek ve dvou bedýnkách se zavařilo. Udělali jsme i deset sklenic kukuřice, je po ní poptávka, a budem muset dodělat i červenou řepu. Kolem poledního přišli dva maníci z Adry, jeden agronom, druhý koordinátor, tak jsem aspoň prohodil pár vět česky, pochodil jsem adře po pozemku, dělají všechno co my. Okurky nemají, ale melouny stojí za to. Zavařují v otřesných podmínkách, v malé plechové maringotce, něco jak já loni, v tomto na naši profesionalitu nemají. Cibuli sazečku i česnek mají perfektní, papriky dobré, rajčata červená letos nebudou. Brambory perfektní, mrkev taky. Červená řepa nestojí taky za nic. Skleník mají docela fajn, jen některá skla mají naopak, když bude pršet, poteče jim tam, stejně jako mezerami mezi dřevěnými nosníky, ale nedělám si iluze, že náš bude lepší. Dneska od rána foukalo od jihu, kolem poledního přišel od Číny déšť, během dvou hodin byly všude kaluže a zem se blátila, před jurtu jsem musel dát tabuli plechu, abych nemusel chodit ven v gumákách! Očir má hnisavý zánět středního ucha, zamedikoval jsem ho jediným silným antibiotikem co je na zánět středního ucha a co máme i tady – Unasynem, po dvou brufenech, a antibiotických kapkách o ucha se mu ulevilo, hnisavý výtok trvá. Musím ho hlídat aby ten Unasyn do sebe cpal 2x denně, a aspoň 5 dnů vydržel, za dva tři dny by to mohlo odeznít. Byli jsme u Batčulun na večeři, samozřejmě buzy, televize tam neskutečně řvala, asi jsou opravdu všichni Mongolové nahluchlí. Déšť ustal kolem večera.

 

9.září – úterý

Celý den se zavařovaly okurky, co včera v noci dovezli ze Sajnšandu, ty co se neprodali z našich 150 kg. Prodalo se 34 kg. Umývaly se sklenice, víčka, celá manufaktura frčela nadoraz. Vojáci nám taky pomáhali. Máme nachystaný pytel okurků na výměnu s Adrou za melouny, uvidíme co z toho bude. Ještě máme pektinu a želatiny tak na 40 sklenic, jdou velmi pěkně na odbyt, byla by škoda je neudělat. Pomalu chystám věci na prezentaci, fotím, zmenšuju fotky, píšu texty. Bude to ve stylu „Kluci v akci“ a nebo „Mňam, aneb prima vařečka“ :-) ještě uvidím. Celý den fouká ostrý vítr, nadzvedává jurtu, těžko se nadechnout proti větru. Zajímavé, že každý večer byly vidět hvězdy a nebe bez mráčku, k ránu si to ovšem příroda obvykle rozmyslí. Dneska tu byl na kontrole vojáků nějaký vojenský bos i se svou paničkou a kolektivem, nahrnuli se do domečku, musel jsem otevřít lahvičku okurek, opsali si recepty, mrkli na zahradu a s děkováním a uznáním odjeli. Peníze z tržeb jsem ze sklenice přesunul do konvice na čaj, už se tam prostě nevlezly :-) Může tam být tak půl mega, nepočítám to, a ani mě to nezajímá, prostě to jde, na výplaty za měsíc si chlapci vydělají zavařováním během týdne, pak už to jen sype, o surové sklizni nemluvě, brambory vypadají velmi nadějně. Očirovi už je líp, ani výtok nemá tak masivní, antibiotikum očividně zabralo, za týden je z toho venku. 

 

10.září – středa

Od rána zavařujeme okurky a řepu, také jedna sklenice cibulek kvůli focení, a jako vedlejší produkt tři sklenice cibulové nati v soli. Očir si vymyslel že chce marmeládu z červené řepy, že to dělají pastevci. No proč ne. Přijela delegace dvou doktorů (přesněji doktora a doktorky) z Burdenbulag, studují tam zvláštnosti písečných lázní a vliv na člověka. Provedl jsem je, skvěle jsem si pokecal anglicky, pořád jsem tam ale pletl ruská slova, holt když je člověk přeorientovaný na ruštinu… Ale bylo to velmi naplňující setkání, prej jim někdo řekl, že je tu jeden „bílej“ co dělá zavařeniny, a že umí anglicky, tak sem jeli, dostali sklínku z naší série okurků „the best“ :-) Dokončil jsem prezentaci, včetně všech fotek a textů v ppt, má 56 slajdů, snad to nebude moc velké sousto. Chlapci odjeli večer do somonu, slavit Očirovi narozeniny, to zase bude v alejích nablito, škoda že tu žádná alej není :-( Jen doufám, že si vzal na cestu i antibiotika, pokud bude navalenej vodkou, tak bude účinek stejně slabší, ale co, jeho boj. Začal jsem odsávat půdní vzorky, zítra bude vysoušení. Vedle v jurtě je nějak živo, chlapci asi přijeli z „města“.

 

 

11.září – čtvrtek

Dnes má očir narozeniny. Zavařovali jsme fazolky, kukuřici a hrách. Nad ránem dorazili Onk s Vilémem. Po obědě jsem dělal půdní vzorky, dávali jsme do kupy ceny na jarmark, cenovky atd. Vypral jsem. Očir se zdejchl slavit do somonu, večer by měl přijet. Večer opět půdní vzorky. V podvečer přijel nalitej Očir s nalitým komisařem jarmarku v Sainshandu, řekl si o úplatek třech sklenic od každé zavařeniny co máme, a to by bylo přes třicet flašek, tak jsme mu dali šest jen z těch základních. Večer jsme se všichni svorně okoupali. Očir dnes pronesl větu, že zítra seberem okurky a pak konec, konec všeho, práce, sklizně, přičemž jsme sklízet vlastně ještě nezačali!!

 

12.září – pátek

Proběhla sklizeň okurek, bylo jich 370 kg. Chlapci moc dělat nechtěli, měli dnes tvrdý režim, až do desíti museli makat. Očir těžce střízlivěl. Udělal jsem 25 sklenic marmelády, vykopali jsme suché brambory z podmoku, nechali jsme toho až na to nebylo vidět.

 

 

13.září – sobota

Borci dopoledne kopali suché brambory z celé plochy, je jich 60kg. S Onk jsme ladili přednášku. Vilém je už druhý den nemocen, má chřipku. Musel jsem jet autem do somonu s Onk pro lidi na přednášku a taky koupit cukr na zavařování, cesta byla v pohodě. Přednáška dopadla dobře, lidi se zajímali hlavně o marmeládu z melounů a o bonbón z melounů, alias „buchelský bonbón“. Snědli asi dvě kila kvašáků, koupili si pár bonbonů, podívali se jak se co dělá a odjeli. V podvečer jsme chystali věci na zítřejší jarmark.

 

14.září – neděle

Vstávání hned za rozbřesku, sklízení mrkve, cibule, kukuřice řepy a balení věcí na jarmark, je toho plné auto. Když jsem už myslel že se tam nic nevleze, přišel bandi že se s náma sveze a pytel melounů a pár dýní taky. Tak se tam ještě vešel. Jeli jsme já s Onk, očir, děda a bandi. Na jarmarku bylo vymeteno, tak jsme aspoň v klidu nachystali stoly, výstavku ze zavařenin a vypěstovanou produkci. Bylo mnohem méně lidí jako loni, kromě nás měli stánek ještě adra a bandi s několika melouny. Vyhráli jsme plaketu za nejširší produkci a nejvíce typů zavařenin. Adra vyhrála největší sklizenou produkci a největší meloun. Na to že jsem tu na to sám tak to jde, adry bylo aspoň osm lidí. U očira jsme si dali potom oběd, bandi přinesl láhev vodky, a nalil mě dvakrát sto gramů jak se tu říká, a pak ještě jednou na konec. Byl jsem docela navátej, ale policajtů jsem se nebál, dyť nemám ani řidičák a v buchelu světelný nejsou, nelze udělat chybu :-) Borci potom ještě večer zalévali okurky, děda se dost slušně cinknul a pořád dokola mě vysvětloval že rusky neumí, že ho mám omluvit a že má jen deset tříd školy. Vilémovi bylo už natolik dobře, že odvezl onk do Sainshandu společně se 100kg okurky, cibulí a řepou a sklenicemi zavařenin.

 

15.září – pondělí

Ráno se zavlažovaly okurky a melouny až do večera, včetně systémů, týden nepršelo. Psal jsem soupis co udělat aby to po mém odjezdu probíhalo bez problémů. Očir zvečera odjel do somonu, že se ráno vrátí. Večer jsme jeli k batčulunovi domluvit můj odjezd do Ulaanbaataru vlakem, lístky snad někdo zamluví. Dostali jsme lapšu, děsil jsem se dostat zase buzy, jsem jich za ty tři týdny tady opravdu přejezený, dokonce jednou z vnitřnostmi, ale ty byly snad nejlepší, žádné kusy šlach které člověk kouše, a nakonec musím stejně polknout, protože se na něho všichni dívají.

 

16.září – úterý

Sušil jsem vzorky natí, cibuli na semeno, mrkve a další, sbíral vzorky. Jiřímu jsem ze třech míst sebral vzorky jak chtěl, letadlem to pak pojede domů. S očirem jsem dělal marmeládu, aby si to zopakoval, pořádně napsal a naučil. Batčulun dovezl zase 50 sklenic na sterilaci.

 

 

17.září – středa

Pomalu se balím, stahuji data ze staničky, probíhá dojemné loučení, chlapci uvařili slavnostní lapšu (stejnou jak kdykoliv jindy), batčulun dovezl ajrak, kvašené kobylí mléko, to bude něco, pár hodin před nástupem do vlaku, ale za celou dobu nebyl střevní incident, teď už asi nepřijde. A odjezd, tak opět za rok..